A sestoupil shůry do prvního posvátného chrámu Božího na zemi zářící bílý kámen, jenž byl ze Světla. Snesl se z nejvyšších výšin a v bílém prostoru šířil oslňující jas. Zazníval z něj mocný hlas a vycházela z něj mohutná vlna síly, která způsobovala, že se toho dne chvěly země i nebe. V polovině sedmi posvátných dnů byla Holda připravována ke své službě a ke svému zasvěcení v chrámě. Směla projít odzdola nahoru úrovněmi stvoření, aby mohla svým prožitím pomáhat lidstvu.

Opět zazněl svatý hlas:

»Já jsem ten, který vyšel z Otce! Já jsem život a síla a světlo stvoření. Já jsem začátek všeho stvořeného. Já jsem východisko a vstup pro vás, lidské duchy. Nikdo nepřichází k Otci jinak než branou, kterou vyšel a kterou se smí opět vrátit, jde-li správně svou cestou, cestou zákona! Otevírám tvé oči, abys mne poznala.

Dávám tobě i tvému druhovi na putování hlubokými nížinami svá přikázání, která jsou zákony mého Otce!

Co se splňuje ve stvoření, to je předznamenáno ve veliké knize, a co se vyvíjí působením jeho nezměnitelných zákonů, je do ní zapisováno nesmazatelným písmem. To, co nyní přijmete, si uchovejte! Uchovejte si to, dokud se nenaplní posvátné kruhy proměn vašeho bytí, a toto stvoření se bude věčně zachvívat ve Světle, z něhož vzniklo, jako bílý, křišťálově jasný kámen ve svatých, zářících vlnách božského Prasvětla, jako drahokam v koruně mého Otce.«

Holdiny oči se široce otevřely a ona viděla, že se kámen, který byl celý ze Světla a měl tvar nádherného krystalu, snesl do bílé misky v chrámu.

Utvářely se a opět mizely podivuhodné formy a Holda sledovala posvátné obrazy, které Hjalfdar vyryl zlatým rydlem do chrámových stěn a desek.

Jako první se objevil zářící kříž. Jeho živá síla jí ukazovala na světlých paprscích obraz za obrazem nesmírně rozsáhlého působení ve stvoření. Holda nebyla schopna vnímat podrobnosti, které se neustále pohybovaly.

Potom se však objevil kříž se světlým pláštěm halícím postavu nadlidské velikosti.

»To je Parzival, můj syn,« uslyšela Holda, zachycující sdělení z výšin, hlas Pramáti. »Pohleď, jak řídí stvoření zlatým žezlem. Z jeho hlavy září síla spravedlnosti a z jeho úst proudí světlý meč Pravdy. To je Slovo, které zvěstuje. Jeho Slovo je nezměnitelné, neboť on je Slovo a v něm spočívá nezměnitelný zákon. Slovo v sobě má také všechnu sílu splnění až do nejhlubších konečných účinků v nejhutnější hmotnosti.«

A Holda opět uslyšela mocný hlas:

»Vám, lidským duchům, se dostalo milosti všechno to poznat, vědět, spravovat a uchovat ve své paměti. Podržte, co máte, pak se vrátím a budu putovat světlými říšemi svého stvoření!

Hjalfdar bude lidem vyprávět, co ti během těchto tří dnů ještě dám jako přikázání svého Otce.«